Osamění

Já!
Jsem jen stroj!
Stroj bez citu a bez životu,
obcházíš mě jak kus monolitu.

Jak čepel meče z oceli,
sám a sám ležím ve své posteli,
Na srdci nesmírné to hoře,
ať se vám to rýmuje, jsem chladný jako moře!!!!!!

Jsem robot - dítě ušité vám na míru,
házíte po mě opovržení nabírané plnou hrstí.
Bez debaty zabalené v dárkovém papíru
a převázané stužkou utkanou z nenávisti!!!

Jsem jak Remarqueův obelisk,
jenž neuměl se smát,
chtěl jsem světu ukázat,
že umím milovat!!!