Krátce nad ránem

Je krátce nad ránem
Něco po třetí hodině
Probouzí mě ptačí zpěv
Co to je proboha
Nadchází soudný den?
Ze snu se probouzím
Těšínem zní křik ptačích hrdel
Kosí je nejsilnější
Vykrouží závratný trylek
A vzápětí se vrací zpět
Do původní tóniny

Nic naplat
Natáhnu si svůj jogingový smoking
A jdu na koncert
Ten kakafonní chorál
Zní celým Těšínem
Na Hlavní stejně
Jako na Rozvoji
Anebo Na Nivách
Přešplhám přes železný most
(překlanuli jím železniční trať)
Je ošklivě rezavý
A celý osazený spletenými dráty
(ochrana před elektrickými výboji)
Jsem rád
Když stanu na druhé straně na zemi

Mířím tam
Co do Olzy Ropičanka vtéká
Cestou vrací se mi sen
Z něhož mě ptačí křik
Který stále mohutní a sílí
Tak záhy z rána probudil
Zase jsem byl s Nicol a Mariel
Čím starší jsem
Tím častěji se mi vrací
Kus Paříže přivezl jsem si domů v srdci
Když byl jsem tam před léty

Za říčkou na druhé straně
Z rybníku opar mlžný se zdvíhá
U břehu pár rybářů
Z první cigaretou nahazují léč
Ale já jdu dál ke splavu
A k ústí
Kam chodíval jsem s Jarkou
Pod keři na kamenitém břehu
Jsme prostírali ručníky
Na starou deku
Bývali jsme tam jenom my
A s námi …..
Všechna ta tajemství mladičkých milenců
Dodnes jsou schovaná pod křovinami
Teď
Září tam koberec bílých kopretin

Soutok je na vysokém břehu
Po suchu je jen málo vody
V té ptačí symfonii
Její šum takřka neslyším
„Dobré den básníku….!“
Někdo mě pozdraví
Za tichým hlasem se zvolna otáčím
Zahlédnu volavku
V odpověď na pozdrav mávám jí
Nehybně stojí dál v mělké vodě
Ještě než zmizí mi v ohybu
Křídly za mnou pro štěstí odmávne
Jakoby chtěla mi připomenout sen
O Paříži
Montmártru
A o Nikol s Mariel

Bylo to na náměstí
V dřevěném loubí
se květy s Láskou snoubí
U bíle prostřených stolů
Sedí hosté jak na obraze v Salonu
Od Toulose Lautreka
Ke zpěvu a tanci
Hrají na kytary dva muzikanti
Jako vždy
Celý svět se tu baví
Novomanželé z Japonska
Ital a francouzka
Belgičan,Vlám a Ind
A černoch ze Somálska
Pět dívek z Arizony
A jedna z Buenos Aires
Celý Babylón,Egypt
I eskymák
A sibiřan z tundry
Pod jedním ze stolů zívá velký pes
Před vchodem poblíž muzikantů jsem já
A marně hledám nějaké volné místo u stolu

Začnou hrát
Náměstím nese se melodie tklivá
…besamé…besamé múúúčo….
Za zády ozve se mi
- Méésjéé –
Dvě usměvavé dívky se na mě tázavě dívají
- Silvůpléé,….nemohl byste si s námi zatančit? –
Nikde na světě nemůže se to stát
Než na Montmartru v Paříži
Aby vás o tanec požádaly současně dvě krásné dívky

Jdu kolem řeky dál a prohlížím si lesklou hladinu
Tady jsme jednou našli ztracenou růži
Ležela v trávě na břehu
Jakoby byla pro nás dva
Pro mne a pro Jarku
Když jsme s ní v rukou tak chvíli stáli
Proměnila se kouzelná
V objetí
A celý lán polibků
A plnou náruč vášní
A ….
Bože raději jdu dál
Rodí se jasný den
A ptačí zpěv utichá

Otáčím se zpět
A vracím se k domovu
Kdepak je Nicol a Mariel
Ten kousek Paříže
Co v srdci nosívám
Vidím jako dnes
Když tancem znaveni
Sestupovali jsme schodištěm
Chrám lidské Lásky a bratření
Tyčil se do noci nad námi
Eifelovka mrkala očima nad střechami města
Když Nikol s Mariel šeptaly
Každá z jedné strany
Pojď tou nocí s námi
A tak jsem šel
Dlouhá byla to cesta
Až k Poniatovského bulváru
Měly tam v podkroví najatý ateliér
Prý kdysi tam žil a maloval mladý Rodin
Tam v podkroví pod oblaky a za svitu hvězd
Děly se zázraky
Jaké jen v Paříži
mohou se z nebes snést
jak drobné mžení
nebo jarní déšť

Těšín se probouzí
Po trati se řítí expres do Prahy
Jen mihne se a zvíří rudný prach
Ztratil ho nákladní vlak
Co vezl ho ku Třinci ze Švédska
Než za Těšínem vykolejil

Pojednou ticho je
Napjaté očekávání jitra
Břitce ho prořízne hlas kohouta
Kterého ignorují slepice
Rozběhlé u domku po zahradě
Těšínská rána jsou jako jedna nekonečná elegie
Když procházím okolo rybníku
Zahlédnu dvě obnažená těla
To rybář a jeho mladá žena
Jdou do vody
omýt pot sladkého ranního milování
kousek dál od zástupu kopretin
kde my s Jarkou jsme spolu
celé dny v objetí lehávali

Po čtvrté je už skoro den
Přeběhnu most nad tratí
Přejdu přes cestu
Loučím se z Nicol i Mariel
Vzpomínám na Jarku
Jak chvěla se vždy potom chladem
Když noc pro nás byla příliš krátká
Nic z toho nezbylo
Než nechat otevřená vrátka
Snad přijde i někdo jiný
Než pouhá vzpomínka
Nebo bláhový sen
Nad Těšínem se rodí nový den
Je neděle
Desátého června…