Na schovávanou se životem

Na schovávanou se životem

Sedím v trnitým keři,sama,nahá
V ruce svírám zmačkanou fotku,
Která díky slzám už ztratila i barvu,
Jen její příběh žije dál..aspoň pro mě

Před očima mám pořád ten okamžik,
V hlavě mám pořád ten nápad,
V srdci mám pořád ten pocit
Že nemám pro co žít..

Škoda,že fotky nemůžou ožít
Třeba bych zase nebyla sama
Kde je to štasťný místo k bytí?
Nevím,jsem sama,nahá..zoufalá

Ten keř je sám život,
Zarývá se mi do kůže svoje trny,
Skrývá mě ve svým stínu
A osud jen tak,tahá mi za nohu
Přivázanou provázkem..
Ke světu…
A šeptá:Žij!