Poslouchej...

Když jsem byl malý
stále jsem musel někoho poslouchat.
Přál jsem si byt velký,
aby tomu již nebylo.

A teď je to tady,
už jsem velký a poslouchat nemusím.
Ale co s tím, jak vlastně žít?

Tak opět poslouchám....
vlastně naslouchám,
zvukům přírody a všemu co mě obklopuje.

Sedím v zahradách Tuilerijských,
vítr šeptá mi do vlasů,
písek skřípe pod nohami a napovídá,
listy stromů chvějí se studem, křičí,
Séna zpívá ódu radostnou,
dlažba žulová v chrámu Matky Boží
vyzrazuje tajemství své.

Vše kolem mi napomáhá,
voda v kašnách, květy rozkvetlé,
ranní mlha, mračna nad hlavou,
bubny, zvony, sirény...

...a já poslouchám...

Všichni svorně hlásají...
...poslouchej srdce své,
tlukot ukáže Ti správnou cestu.