Až projde mnou všechen smutek...

Až projde mnou všechen smutek
zkamením
srdce ztěžkne a vychladne
vším tím
co vlečeme s sebou navíc
Kdo ví
čím halíme křehká vlákna
snění
suknem, jenž se lehce snově
vlní
kol kotníků našich kořenů

Až projde mnou všechen smutek
chci roztáti
rozplynout se v slunci dní
v závrati
že čistota se očím
navrátí
se souhlasem větru, ohně
nestati
se pouhou hříčkou slov
ve statích
v nichž není významu