... jako obrazy pravěkých lovců .... v jeskyni Altamira ...
i dlouho po té co vybledne naše jméno na papíru matrik
... zůstanou poletovat naše myšlenky prostorem ...
... a ještě dlouho potom, co naše ruce už dávno nebudou existovat ....
aby namočily prsty v hlince .... a na vápencové stěny namalovaly obrazy ...
..... dávno vyhynulých zvířat ...
11.07.2007 15:15:00 | HarryHH
Dávám 10 nakonec ty jsi na ně zvyklá :-) Ta básnička ač se jeví depresivní, může se jen tak jevit, protože hodně záleží na tom jak velký časový rozestup byl mezi těmito dvěma záznamy. A pokud alespoň jednou viděl "něčí, tvé oči" a podlehl jejich kouzlu, tak nežil nadarmo. Teda já zase kecám :-))
03.07.2007 07:21:00 | J.Švihovský
...a přece jeho stopy
kdesi zůstaly...
...třeba ta, že dokázal
pohladit...
někdy je vůně člověčiny
cítit v dimenzi trochu jiný,
než diplomy a metály...
to když v srdci zvony zahrály...
:o)
kuš, babo!
usměj se!!
02.07.2007 18:51:00 | Cecilka
Tak jednoduché,jen na to přijít.
Vyvedená povedená výstižná báseň celého života.
02.07.2007 15:36:00 | s.e.n
Každý člověk je unikát.
I když se to nepíše v rodném listě.
V úmrtním už tak trochu jo.
Spousta lidí se nedozví, že jsou unikátní.
U tebe to nedopustím.
Jsi UNIKÁT, lásko.
02.07.2007 15:17:00 | smudlinek