Rýmy 1

V gotické katedrále těžké zvony zvoní,
ukryté za čelem myšlenky se honí.
Straší v té né věži nebo je tam prázdno?
Jak to mám rozeznat nevím už dávno.

Pohlaď mě,probuď mě ať vím,že jsem živá,
pod tvými doteky lecos se skrývá.
Nemusíš mluvit jak člověk učený,
stačí když uslyším to srdce bušení.

Z hrdla se dere zpěv,z očí slzy kanou,
ať ty mé radosti bytí neustanou.
Chci světu zakřičet od plných plic,
vdechuju života každý den víc.

Vznáším se v povětří,nevnímám tělo,
nechápu proč se mi umírat chtělo.
Zbyla jen vzpomínka na dávné doby,
dnes už si nekopu pro sebe hroby.

Zoufalství zmizelo,bolest se ztratila,
tak jsem se konečně k sobě zas vrátila.
Jen oči přivírám v slastném opojení,
navždy už zůstanu a sebou ve spojení.