Pod víčka supernovy...

Až zemřu na skle havranům
vykvetou bílé kopretiny
tam, kde se třpytí bílý kříž
symbol všech chyb a lidské viny...

Vystláno zlatým hedvábím
namísto černě chci své lože
navěky kráska ze Sáby
tak trochu na truc zlatu, Bože...

Strop rakve rudě mi pokreslí
mladičký básník svými slovy
kremací popel svůj povznesu
pod víčka rudé supernovy.