Vrať mi živote…

Servírka Lištička
spokojeně otřela ruce do trička.
Tyranosaurus Rex obtisknutý
přes celá ňadra
výhružně vrčel
na posledního odcházejícího lufťáka.
Jen dobrovolný požárník Dobrovolný
se ještě dožadoval finálovky
ale za chvilku se stejně beznadějně
sesul pod stůl
s bílou vázou
kterou jsem raději podržel.
„…čas čas čas…
každé ráno okrádá nás
o příběhy naděje a lásky.
Vrať mi živote
jeden jediný zpátky.
…čas čas čas …“
Brouká si nad tržbou Lištička.
„…nezdá se ti úchylné,
být spokojena a zpívat si
tak smutnou písničku?“
To zubatý zvíře
na mne mrklo.
Hladově.
Okem z korálku.
Co já bych za to dal
mít svá ústa
přilepena
na …chjo.
„Jo …
a co je normou normálnosti,
snad ve zprávách téma dne,
gorila přišla o mládě.
Jistě,je to smutné.
Kdyby ovšem v Iráku
nezemřela stovka lidí na tržišti
a kdesi tisíce dětí hlady.“
Trochu se stydím.
„…na to já holka lék nemám.“
„Příště tedy drž hubu…“
„… no já bych jí držel
ale jen té obludě na tvém tričku.“
Smějeme se
i když víme , že nemáme.
…další zpráva z rádia …
„…peníze vynaložené na zbrojení přesahují …“

… naše myšlení …
Smějte se ...