Pod vrbou
Pod vrbou
Stojím tu sama na břehu,
nebyl jsi za mnou celé věky...
Kam si teď chodíš pro něhu?
Už nechceš sedat u mé řeky
a šeptat, kát se za úsvitu,
to, co tak tíží tvoji duši,
svěřovat vlnám, plným třpytu
a vrbě, která předem tuší?
Mnohý, jenž marně hledal krásu,
usedne v přívětivém stínu
a skrytý záclonou mých vlasů
dumavě hledí na hladinu.
Vypráví... a já naslouchám,
slova se ztrácejí v mém dřevu,
černá, zlatá či nachová,
tajemství lásky, strachu, hněvu...
Zmizí v mých proutcích, v listoví,
nebo je vír stahne na hlubinu,
a nikdo už se nedoví,
zda jsi tu jakou vyznal vinu.
Tak jenom přijdi, bude-li to třeba.
Čekám tu věrně na svém místě,
češu si vlasy vůní dřeva
a zpívám - slyšíš?
Jistojistě...
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
pssst...
jen tiše, abych nerušila
poslouchám... libé zpívání...
ta melodie pohladila...
dál úsměvu se nebráním...
pssst...
umění se ukláním...
31.07.2007 19:52:00 | Cecilka
Je moc pěkná, výrazově bohatá...prostě ve mně vyvolala příjemnou emoční vlnu, píšeš báječně
28.07.2007 23:41:00 | Eleagnus
...taky miluju stromy...hodně mých básní jim patří...ta tvá má náladu smuteční vrby...povedla se :-)
18.07.2007 14:52:00 | no