Tak trochu ještě
Tak trochu ještě
ale už mě bolí paže stromů
už roním slzy mračen
které nás vedly stokrát domů
Ještě si namlouvám jaro
i když slunečnice plivou semínka
Chřípím vyschlého potoka
je cítit ospalost a matná vzpomínka
V noci sloup ohnivý a ve dne dým
kolik to bylo let
co jsme společně, bezpečně, bezděčně
s propletenými osudy
bloudili pouští?
Ještě tě z dálky slyším
ale už mám vrostlé kořeny
Sloup dýmu, co nás vodil ve dne
jen žhne a vypaluje cejch
V noci, když se někdy probudím
zahlédnu něžné tetelení nad studnou
kterou's tenkrát vykopal
měla spoustu vody a zatuchlý chlad
Ještě si namlouvám léto
i když kolkolem v lese
barví se vojenská celta
kdo bude válčit a vystřelíš snad první?
Vlaštovky, zrádkyně, odtáhly pryč.
Havrány usedly na struny víry
a zpřetrhaly poslední co zbylo.
Řekni, jaké to je - zahlédnout mrtvou Naději
a zjistit, že už nikdo a nic není?
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
já zahlédla svou naději mrtvou a není to hezký pohled...přesto si to napsala moc pěkně:)...dokonce se mi zdá že by mohla začít klíčit nová naděje, vždycky se objeví, i tobě :)
24.07.2007 19:10:00 | Dragita
Hmmm, naděje umírá poslední... ale když zahlédneš mrtvou naději, pak je to docela prekérka... asi už jsi tady poslední a pak otázka zní KDO vlastně teda jsi?
19.07.2007 15:50:00 | Hannazka
Naděje umírá poslední, často omletá věta, když tě nic
kloudného nenapadne. Nebo ještě není tak, aby bylo hůř,
čéčé.
19.07.2007 14:53:00 | jehlaspichlas
Je už skoro půlnoc...kafe ani čaj jsem si neuvařila... jen pohodlně se posadila...a stálo to zato...
18.07.2007 23:36:00 | Lota
... otisky prošlých chvil jsou jako šlápoty ...
zní dutou ozvěnou ve chvílích samoty ...
*- jo holka, tohle si člověk co cítí nese životem jako balvan ...
18.07.2007 18:50:00 | HarryHH