Smutek
Smutek
Smutek obepíná tvář
zjizvenou samotou,
zrcadlí se v odrazu kaluží,
stínů poledních hodin,
na věži odbíjejí
dvacátou hodinou
setmění.
Slzy, krčící v koutě pokoje,
přešlapují, vyrazí,
vodopád výčitek...
podpaluji,
odplavují,
snad jednu smutnou etapu...
zjizvenou samotou,
zrcadlí se v odrazu kaluží,
stínů poledních hodin,
na věži odbíjejí
dvacátou hodinou
setmění.
Slzy, krčící v koutě pokoje,
přešlapují, vyrazí,
vodopád výčitek...
podpaluji,
odplavují,
snad jednu smutnou etapu...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
Nic netrvá věčně!;-)
20.07.2007 20:09:00 | Chancer
Smutek...
je krásný ve svém hávu,
i tehdy, když skloní svou hlavu
a s pozdravem jde zase dál...
jen šedý vzkaz tu zanechal,
chladivý jako jemný stín...
a v něm, že ses stal moudřejším...
:o)
20.07.2007 20:04:00 | Cecilka
myslim si že každá smutná etapa života jednou skončí a život se vrátí alespon´ do kolejí , co jsou snesitelnější a můžeš je lehčeji následovat...Hezký den Jirka Kavec
19.07.2007 15:10:00 | kavec