Sliby

Slzy tečou ,ale nepomáhají
za tvrdými zdmi prázdných slibů,
za nimi v dálce skrývá se klidné spaní.
Přemýšlím,jak místnost potemněla
teď podobá se poslednímu týdnu mého života.
Slíbí věci a pouhý týden trvá,
než si vzpomenou,že ji nestihli udělat.
Opravdu potřebuju jistotu,
oporu a ne jen prázdná bezvýznamná slova.
Stírám slzy v marné snaze,
utěšit tu naivní část,která slibům uvěřila
ta hloupá částečka ve mě,co se nepoučila....

Slzy se střídají jedna za druhou,
jednu setřu a druhá si cestičku vytváří novou.
Měla bych řešení, ale nechci z kamene srdce si vytesat
Bolí mě,že mi nevěří,
že vlastního bratra těší,když mi ublíží,
ale já hloupá do nich stále vkládám naději.
Rozhodnout se těžké není problém tkví v provedení.
Co mám udělat jak problém s blízkými vyřešit?
Nechci nemůžu ... odpykám si to ...
ale v kamenné srdce prostě nevěřím.