Přítel

Člověk sedí na skále
a o něčem přemýšlí.
Přemýšlí o životě?
O lásce?
O nejistotě?
Přemýšlí snad o smrti?
Chce ukončit život svůj?
Když odhodlán je odevzdat svou duši,
spásný hlas zaplní mu uši.
Slyší jemné,sladké stůj!
Vždyť ty jsi přeci přítel můj!
Smutný člověk tiše vstane
a srdce jeho opět vzplane.
Dá životu šanci ještě
a myšlenky zlé pláchnou
vlažné kapky deště.
Tak přeci není na vše sám,
má přátelé
a tu už i já znám….

Vím,že s nimi je vše snadnější
a život mnohem krásnější.