Čekání

Tak, jako vítr si s uschlými listy hraje ve vzduchu

Jako ryba mlátící sebou na suchu

Uvadá touha a ochota čekat až zase nadejde ten slunný den

Kdy přijde ke mně opět pán s obrazem

Tváří v něm velmi známou a jemnou

Že nestačím ani jedním okem mrknout

Ale má hlava vzpírá se čekání a cosi v dálku mysl pohání

Není to však touha, ale jen žel, který chce být jinak odměněn.

Mysl trvá však stále na obrazu

A ten ne a ne opustit mou hlavu

Žel však žádá odplatu

A tak je čas na menší útěchu