Vyhnanec

Toulám se světem,
bez jména svého,
v každé vesnici,
jiné jméno,
jiný titul,
sem vyhnanec,
pro lásku svou,
byl ochotný sem se obětovat,
zámek jenž dostat sem měl,
od otce svého,
když vezmu si princeznu,
urozenou leč chamtivou,
se zlým srdcem,
milující zlato,
jenže mé srdce bylo tenkrát,
plné čisté lásky,
ke služce jedné,
leč lidská závist je velká,
a má láska upálena,
jak čarodějnice byla,

Po tomto sem se rodu svého,
vzdal a proklel jménem satana,
a vydal se na cestu,
sám jen s koněm a zbraní svou,
mečem na kterém růže vyryta je,
vyrobena mýma rukama,
jako znak k mé lásce,
jí byla růže nejhezčí květinkou.

Nyní jen slzy mám v očích,
když na lásku naší vzpomínám,
u ohně který hoří,
jako láska k ní,
v mém srdci.

Vydám se ,pomstít tě….