Ústav

Stojím
za zamčenými dveřmi
a v dlaních
hrstku přelétavých citů

(Komu je dám?
Zůstanu sám?)

Pojď, poslouchej
a věř mi
než mě vypustí
a já uletím
(spolu se smetím)

Neboj se mě
a ukrej se v mé náruči
už obcházejí
po našem vykřičeném domě
paní v bílém hábitu
(za letního úsvitu)

V oknech mříže
tají oči plné slz
a dotyky z lásky

Pojď,
ještě naposledy
vidličkou
učešu Ti vlásky..