Balada o Siru Yorickovi

Já povím vám příběh pravdivý
jež na vlastní oči viděl jsem.
Hrdinou je rytíř silný a srdnatý
se svým mečem křižoval zem.

Bezvěrce trestal a krále miloval,
pro krále dal by svůj život, to každý ví.
Statečný Sir Yorick se jmenoval,
každý kluk o tom být jako on sní.

Tento lidumil a křesťan správný
na dlouhé cestě s králem byl
v předaleké zemi bránit hrob svatý
s každým hříšníkem s úctou se bil.

Čestně svůj život žil a téměř bez poskvrny
jím prošel, jak se sluší na skutečného muže.
Pak však přišla rána z nenadání,
šíp lásky zasáhl jej a s tím nic nezmůže.

Ženu jeho srdce, toho Anděla, svedl král
jeho vlastní a tu potkala se rytířská čest a láska.
Každý slušný člověk řekl by: "cit jistě vyhrál,
spoutala ho city k sobě jistá kráska."

on však ryzí rytíř byl
proto u krále poklekl
"Vůle tvá nechť staniž se" pravil.
S takovou křivdou ale žít nedovedl.

Za temné noci nikým nepoznán
odešel s mečem a helmicí
sekat bezvěrce rozdrásaným srdcem štván
citem všechno dobrí v duši plenící.

V té chvíli mu statečností nebyl rovn
ani největší z bláznů šílených.
Udatný Sir Yorick křesťan byl vzorný,
ukončit své trápení nemohl, tak končil trápení jiných.

Do prohraných bojů vrhal se s nadějí,
ale Bůh chtěl, aby vyhrával.
Tak Sir Yorick trpěl vítězstvím
a hlavy stovek s vervou sekal dál.

"Proč tak těžký Boží trest stihl mne?"
spytoval své svědomí.
"Což musím mít srdce z kamene,
abych mohl čestně žít?"

Tak přežíval nechtíc svého života,
bloudíc ve světě marném.
Svého krále stále miloval
však jen z povinnosti nutné.

Nakonec Jedinému sloužit se rozhodl,
do kláštera vztoupil.
Svou duši k nebi pozvedl,
mír v srdci svém snad vykoupil.