Hraje se na vraždu

Probudí se do rána,
neklidný den opět začíná,
kdo dneska prohrává?

Včera večerní dobou,
přišel vysoký muž,
proklel někoho zlobou,
a čeká se, kdo vytáhne nůž.

Někdo řekl už!
A kolem točí,
kde zastaví se,
nikdo neví.

Pomalu motá se,
jeden druhého proklíná,
a dívá se,
třeba bude ta nevinná.

Lidí tu je moc,
smrt, život, láska, rozum,
štěstí, nenávist,
možná něco zapomněla,
má toho dost.

Někdo bude vyčnívat,
na koho budu ručička ukazovat?
To bude on,
to bude ten vrah!

Zastavuje, konec tady,
v ruce nůž,
za jejími zády,
a zařve „už“.

Dívka lekne se, uskočí,
do tváře jí nevidí,
ale je to nenávist,
to ona ji zaskočí!

Neví, co dělat,
jedna na druhou hledí,
dívka chce utéct,
neví kam, tak sedí.

Nenávist přistupuje blíže,
nůž vráží do zad,
dívka najednou nestačí nic dodat.

Konec to není,
dívka plná nenávisti,
už nesedí,
ale kráčí ke skupině lidí.

Čeká ji ráno,
musí kolem točit,
je to ona,
kdo musí další den začít.

Někoho změnit,
někoho zabít.