Lůza

Němota krásná, však jen těch, co ví.
Těch, co se neskrývají za křoví
zelené, jež značí morálku,
těch, co neumí vést za Sebe válku.

Vidí jen masku čerta na zdi
a při tom všem sebe vraždí.
Jejich duše cizími nasáklé
a srdce na hácích zaháklé
nevědí o svobodě, neví, co to je.
Stále jen padají tváří do hnoje.

A nikomu z nich to nevadí… putna.
Duše světa je tak smutná….
I přes ty pestré iluze,
které dávají naději té lůze.