Říkali mi ubrečená holka

Říkali mi ubrečená holka
a teď s odstupem času možná chápu jejich
popudy
(kdo netropil by šprýmy z cizí ostudy)

ale tenkrát
slané kapky nad rozbitým hrníčkem
nad špatně napsaným úkolem

no dobrá, nejspíš říkala bych si taky tak
...ubrečená holka...

mít rozum jako dnes
a chápat věci trošku odlišně

vědět, že když přijdu do školy o 10 minut později
svět se nezboří
všechno půjde líně dál
i bez mé účasti
vědět, že bolest z poškrábané ruky zas tak strašná není
(že krev nemusí znamenat vždy nutně smrt)
vědět, že noční můra zmizí v časném rozednění
že láska není z krásy ale ze souznění

vědět tohle všechno
možná bych přestala být
ubrečená holka
s velkýma očima
se slanou slzou na tváři a promočenými polštáři

Teď už jsem kapku odrostlejší
jsem vlastně
skoro hotový člověk
a mám malého bratra
má krásné velké oči (s dlouhými řasami)
a hrozně často pláče
...říkám mu...přestaň ronit slzy

ty ubrečenej kluku