Jen tak

Jen tak někdy v zahradě sedím,
na plující oblaka zasněná hledím.
Na bílé beránky pasouc se na obloze,
jen tak občas zakrývajíc slunce.

Jen tak vzpomínám na dny minulé,
a je mi nějak úzko,
protože takové to už nikdy nebude,
už nikdy ti nebudu tak blízko.

Snažím se své myšlenky a pocity,
na kus zmuchlaného papíru napsat.
Inspirací přitom jsi mi ty,
měla bych s tím raději přestat.

Tvé srdce nepatří mně,
a proto nemám právo,
psát o tobě své básně,
však citů není málo.

Písmenka rozmazávají kapky,
ne, to nejsou mé slzy.
To jen tak pláčou mraky,
a já se k nim přidávám brzy.

Jen tak to začalo. Jen tak to končí...