Zrcadlo

Koukám do zrcadla,
kde slza upadla,
pak dívka si oči utřela,
koukla,
že zase brečela.

Oči jak uhel,
nos jak bambuli,
kdo by rád jednu kebuli?

Ošklivou, jak noc,
však všichni se ji snaží jít napomoc!

Já smutně na ni koukám,
a pomocnou ruku podávám.
Ona se však zalekla,
a do tmy mi utekla.

Smutně od zrcadla odcházím.
Se smutkem v srdci ho leštím.
Leštím tu lesklou plochu,
co mi v hlavě dělá jen neplechu.

Zrcadlo doleštím,
však plakat začnu nad tím,
co ukázalo
a co pravdou je, bude a bylo...