Z hospůdky

V noci z hospůdky se klátím,
Cestu přes parčík si krátím
Ze shora mi svítí měsíc
Už je květen, lásky měsíc

Přede mnou vlní se svět
V hlavě mám bludiště vět
Nohy se střídat nechtějí
Jdu jako v sněhové závěji

Potichu píseň si broukám
Po lidech okolo koukám
Jako blázen se usmívám
Tázavé pohledy nevnímám

Před vchodem na čas se zastavím
Jak dovnitř netuším, prozatím
Hlasitě do oken zakřičím
Odpověď žádnou však neslyším

Nohy už držet mě nechtějí
Na mojí váhu si stěžují
Při pádu za kliku chytím se –
A už zas jak blázen směju se

Dveře se jak kouzlem otevřely
Bohové zas oko přimhouřili
Slalomem proběhnu předsíň
Na postel lehnu – o pivu sním