Sen

Když každé ráno pozoruji v oknech mříže,
nevím, co je to za pocit, to snad svědomí mě hryže.
Vždyť není to tak dávno, co jsem ještě skákal přes ploty,
teď čekám tu na svůj trest za zmařené lidské životy.
Nevím, kam odešla ze mne láska a cit,
snad jiný než ostatní chtěl jsem být.

Lákal mě život při plném korbely,
krásné ženy a také bordely.
Smát se a pít a kulečník hrát
a stále mít někoho, kdo měl by mě rád.
Tak sobecký může být člověk,
teď každý den civím do čtyř stěn
za to, jak jsem chtěl naplnit svůj sen.