Absurdní

Dívám se dopředu a ráda bych odhadla,
na co budu vzpomínat.
Můžem spolu zůstat, taky se rozejít.
Co budu proklínat?
Co budu psát jako památku toho krásného
do svých básní?
Že tenkrát byl jsi můj rytíř a oba dva byli jsme blázni?

Snad na toho prince v tmavém obleku vzpomenu si.
Slušelo Ti to. Hnědé oči, tmavé vlasy.
Byla jsem popelka na maturitním bále
a Ty princ, co hrál na mě krále.
Byla to naše noc – Noc na Karlštejně.
I když bylo to v hotelu – tenkrát to vyšlo stejně.
Tančily se ploužáky, my v davu tvrdý „bigbít“
a zase naopak –
při rocku si mi náruč na ploužáka „nabíd“
Byl to ten nejkouzelnější večer, na víc nevzpomenu.
Pár výletů ve dvou, dovolená u moře – v nedohlednu.
Žádná romantika, všude Tvoji a mí rodiče.
Naše láska je jen formální a přerůstá do kýče.