... ::: Všehochuť ::: ...

Tichem se line němý řev,
při tom křiku tuhne krev.
Černé světlo tmu rozráží,
na plačící úsměv slepě naráží.

Pelikáni plavou do teplých krajů
a jejich křídla z kamene
skrývají tolik známých tajů.
Kdo si na ty taje vzpomene ?

Vzpomenu si na ně já, nebo ty ?
Slyším vzlykot, někdo trpí záchvaty.

Po nebi letí roj dobrých nápadů,
když nějakej zachytíš, zlepší ti to náladu.

Obláčky dívají se dolů,
jak si děti hrají.
Měli už dost všech bojů,
tu se rádi mají.

Ryby na televizi koukají,
koukají však potaji,
bojí se, že je někdo odhalí,
odhalí a usmaží.

Ten chlapec, co tak smutný je
kouká, čeká, vypisuje údaje.
Jméno, povolání a vůbec žádné záliby,
ty otázky se mu nějak nelíbí.
Chce jen jednu zmrzlinu,
nikdo mu ji nechce dát.
Tak sedí stále ve stínu,
vyplňuje ten inzerát.
"Koupím dortík polárkový,"
na chvíli se zamyslí...
"za majetek pohádkový..."
a po chvíli znejistí...
"Kde vemu pohádkové bohatství ?"
"Mám snad vykrást království ?"
Sedí a tiše přemýšlí.
Na stromě nikdo nesedí.