Lodičky a cukrová vata
Lodičky a cukrová vata
Anotace: Ou další příspěvek do mé popelnice. Ale je fakt, že lodičky posílám moc ráda
skládaní následných lodiček,
posílání je po potocích,
jako výkřiky o záchranu
se mi trochu zdají.
Plují a kličkují,
svůj osud dobře znají-
slova se brzo rozpyjí
a to důležité sdělení
nikdo už nevidí.
Kreslení lidí,
různých starých, mladých,
s cukrovou vatou v ruce
a dotýkající se slunce.
Poskládat si svůj vlastní svět..
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Až po přečtení komentářů jsem pochopila... Nějak jsem se nemohla soustředit na obsah. Ale je to moc pěkný.
07.09.2007 07:16:00 | brunnerka
posílám lodičku...
až připluje k tobě
zazpívej písničku
o šťastné době
o básních v polštáři
se stužkou zlatou,
o úsměvu na tváři
s cukrovou vatou...
***
:o) Jiří s.
04.09.2007 13:59:00 | j.c.
I když to neumím tak krásně jako Ty,taky posílám lodičky
po potoce(internetu),a když odkliknu další z nich, je to jako kdyby ji odnesla voda a rozpila písmo.Asi se taky snažím něco zavolat, a mám velkou radost, když někdo odpoví.A myslím, že tak se to, co posíláš, neztratí.Protože, když to někdo přečte, je to jakoby se to obtisklo do jeho duše - a s ní ta myšlenka pluje dál.
A to je přece úžasné...
02.09.2007 16:23:00 | spare
Ano,takhle se asi nejlépe odreaguješ! ;-) Zachytit na plátno jedinečné tváře jedinečných lidí a psaní jedinečných slov s jedinečnou myšlenkou.Jen je škoda ta jedinečná díla pustit k vodě (a to doslova),nemyslíš?Zničit tu myšlenku,jako by nikdy nebyla...no jestli se ti potom uleví,tak dobře! :-)
02.09.2007 11:56:00 | Chancer
Psaní a kreslení,to nejbáječnější odreagování,co může bejt...člověk do toho může totiž dát sám sebe a to ty jsi udělal...
01.09.2007 21:07:00 | o3_gambit