Píseň

nevím kdo jsem
já teď v srdci tvém,
usneš na mém
hrobě prokletém

Za rouškou přání
a nesplněných snů-
není to zdání-
chci být bez okovů.

Slunce už svítá,
ale mě nevidí,
všech přání vítá,
ale mé neslyší.

Kytice splynou
v trnitou zahradu,
vidíš i mou
zamčenou ohradu

Hlína je kámen
a vrba suchý list
tvůj svatý amen
tě vezme do svatých míst

Ďábel mi říká:
„Pojď ke mně blíž a blíž,
tu bolest já znám,
umím tě utěšit.“

Za jiskry svítání
hoří čisté moře,
za chvíli se promění
v roztříštěné nože.

Duši mou uvidíš
už jen v zemi pokladů
a to jen zamčenou
na sedm západů.