pražský podzim

v tlukotu srdce
rozeznávám rytmus
pražského podzimu.

mokrých laviček
starých psů
sny, co se splnily.

...a právě že se splnily
jak moc jsme chtěli

a já chtěla až moc.

teď už zbývá jen
kopat do listů

a hrát si na jaro
s maskou alegorického vozu
když místo saxofonu
hraje jen srdce
jednotvárnou
životadárnou
symfonii světa.