My Mezi Mraky...

Dotkl ses nebe
a mně se zpočátku
nechtělo
držet ti štafle...

Ale když jsem viděla
ten jas, co ti vyšel
z očí
vynesla bych tě
po zlatém žebříku
v náručí...

A pískala serenádu...

Dneska jsem seděla
mezi mraky já.
A jenom tvojí zásluhou.

Na obláčku
ze všech nejvýše
jsem NEMĚLA
strach, že spadnu...

Vždyť jsi mě pořád držel.

Občas si sedneme
mezi mračna spolu
a to nám pak otáčím svět
a zrychluji...

Tím víc čím víc tě zas...

M i l u j i...