ELFKA

Daleko v jižních lesích,
já vracel se zpět domů,
společnost dělá porost,
a alej šikmých stromů.

A náhle já jsem zpatřil,
nádhernou dívku zrázu,
co měla skvělou postavu,
a nevýslovnou krásu.

Usmála se na mně,
a pohlédla jak laň,
já rázem neznal pohybu,
to byla krutá daň.

A tak dál jsem pozoroval,
a bezvýznamně stál,
tak nádherné stvoření,
já nikdy nepoznal.

Měla pronikavý pohled,
jak břitva ostrý nos,
a teňoulinká ústa,
černé oči jak kos.

Pramínky jejích vlasů,
podtrhávaly krásu,
a její krásné nohy,
mi zatarasily trasu.

Vedla mě pryč od cesty,
a hlouběji do lesa,
a až u malé studánky,
na kolena zaklesá.

Najednou letí ve vzduchu,
a já poletím s ní,
kam a proč?To nevím,
hlavně,že mám ji...

pokračování příště...