Děti třetího tisíciletí

Ve stínu betonových oblud
kupujem si
instantní štěstí
/kup 2, dostaneš třetí zdarma/

City jsme potlačili
hluboko
do Duše
/jsou totiž nepotřebný, víte?
Sentimentalita už stejně dávno neletí/

Jenom se zbytečně nezdržovat
Nesmyslnými projevy lásky

Anonymně
budeme slintat do obrazovek počítačů
nad příběhy
namísto toho
abychom šli
a sami je prožili

Žijeme? Ne… přežíváme
V krabicích /jako morčata/
Žena, děti, barák, pes
A auto!
Jak bych mohla zapomenout na
auto!

Se zakrnělýma nožkama
už totiž stejně
neujdem ani krok

/Jsme děti třetího tisíciletí
To je teda výhra/