Pohled

Kapky deště proudy stékají
po okenních tabulkách.
„Máme strach ze lži “ , říkají.
To, co se stane, má se stát,
a my se nepřestanem ptát:
„Proč horká krev stéká jí po silonkách?“
Cvrčí a vře jako sopka rozbouřená,
když duše tvá se cítí podvedená.

Život skýtá překážky
jako etuda, co má odrážky.
Nebudem se teda bát,
až naše plamínky v jasných očích zhasnou,
jen se tak nuceně smát,
až slzy krutých ran oschnou.

Neptej se, co bude dál,
určitě ne mě, možná Boha.
Já to nevím, ani nechci.
Když smažeš vzpomínky,
minulost nevezme roha.
Někdo nahoře si s námi dlouho hrál,
tak už konečně přejdi k věci.