Poslední sbohem

Mlha padla na zšeřelou pláň,
po ní prochází se líbezný květ,
mladá je to laň,
lilie, již patří celý svět.

Je tak křehká, bezbranná,
a přesto se jí všichni bojí,
vyhýbají se její louce od rána,
a ona jediná, mír s válkou spojí.

Sedá si v prostřed té mlhy a pláče,
krev tuhne v žilách,
jindy zas radostně skáče,
její slova zdají se býti milá.

Však nevěř jejímu vzhledu,
drápky vytáhnout může,
podlehneš pohledu,
ona vyrve tě z kůže.

Je krásná, rozkošná,
je sexy,
je neodolatelná,
však v jejím srdci,
živý nejsi,
smrti je věrná.

Až skončíš ve válce,
až skonáš,
až svůj boj vyhraješ,
pak na její louce,
její tvář poznáš.

Na tvém hrobu,
dnes bílá lilie kvete,
ona dál je na lovu,
buď sbohem,
můj světe.