ShadowCat

Tam na střeše mezi domy
Když sedíš na prochladlé zemi
Sedí a hledí si vdál
Královna co ses jí bál

Touží po uznání hvězd,
Laská toho kdo chce ji svést
Čeká až luna na pouti své
Té hrdé kočce pokloní se

Má šarm a pýchu
Vzduch zvoní v smíchu
Má kuráž, má hlas
Je královnou krás

Ve své touze toulá se nocí
Bez nadějí a bez pomoci
Žije si jenom sama se sebou
Noc dotváří její eleganci ozvěnou

Ty hledíš na ni dál
Chceš být její král
Však ona hledí dáli vstříc
Čeká na oddaný měsíc

Takhle tam sedí každou noc
V tých očích má čarovnou moc
A když měsíc zmizí jí ze zraku
Koho si podmaní dál, draku?

Bude stále toužit dál a dál
Ať i to slunce, kterýms jí hřál
Též poklekne jí u nohou
To ona chce prohánět se oblohou

Však nemá křídla, jaký div
To chtěls jí říct už dřív
Ona to ví, je pevně na zemi nohama
To jen své oprávněné úcty se domáhá...