Testament VII

Víno mi dolejte bez hanby do plna,
ať pohár bezedný raději přetéká,
Pravda pak nezví se nikdy tak tajemná,
horká krev tepnami skrz duši protéká.

Hrozny mi podejte toliko do dlaní,
ty věčně trpělivé čekatele kvasu,
V nich snoubí se noc se svítáním,
do nich vetkal svět divokou krásu.

Zahrejte truvéři ohnivě z vesela,
radost ať naplní další nám džbán,
Nálada nesmí být lacině omšelá,
úsměv z rozmaru vřele je zván.

Opojná touha dnes v kadidlech hoří,
vy pane v kaftanu co pletl sám čas,
Zažeňte chmury své ať jiní se moří,
dolejte do plna - znovu a zas.