Pro Tebe

Fouká vítr, šumí stromy,
já jdu prázdnou ulicí.
Vysoké domy dělají stíny,
velká zima vládne kraji,
tvoří mi růž na líci.

Vtom se náhle rozjasnilo,
ledy rychle tají.
A mně srdce zabušilo,
všichni to tu znají.

Od té doby slunečno je.
Každý den mou mysl hřeje
pomyšlení,
že v mé duši prázdno není.

...a vždycky se můžu na někoho obrátit, na Tebe!