Co je, to je

Chci ti říct a musím říct, 
nechováš se hezky právě, 
slovem ublížíš mi hravě, 
jsi zoufalá, a kdo je víc?
 
Ne, nezlobím se na tebe, 
to už dávno nedokážu, 
věřím, že světlo ti ukážu, 
ale bez mraků není nebe…

 
Nebude jinak, co je dáno, 
ať už to chceš a nebo ne, 
co je zlé, to zlým zůstane, 
marně se trápíš, dámo…

 
A jsem to já, kdo naslouchá, 
koho než mě to zajímá? 
koho jiného to dojímá? 
a odnáším to tvými výroky do ticha.

 
Ráda bych řekla, že bude líp, 
jenže nechci lhát, 
nechci marnou naději ti dát, 
život je občas nepovedený klip… 

Chci ti pomoct, nevím jak, 
tak ti sloužím jako hromosvod, 
za každý strefení máš bod, 
že prý chceš být volná jako pták…

 
Co máš z toho tvého snění, 
my jsme my a už pár let, 
teď je pozdě měnit svět, 
víš, že šance nebude a není…

 
Občas cítím se jak pes, 
cokoliv za tvoje štěstí, 
to mě ale stejně nectí, 
pocit jak když psa nakopneš…

 
Víš, zkus to tak brát, 
jsme jenom dvě, to není špatně, 
a vzpomenout zkus aspoň matně, 
jsem člověk, který má tě rád…