Rytíř srdcem

Meč se blýskl v slunci
Za mužem jsou slyšet honci
Nedají mu oddechu
On i jeho kůň jsou již bez dechu

Svoboda však chutná sladce
Škoda, že nic nejde hladce
Vzpomínal na svou bílou růži
Její oči měly barvu tuži

Naposled popohnal koně
Hnal se vpřed, jak slepec ve tmě
S taseným mečem seskočil
Klid své duši poručil

Honci ho dostihli a obklíčili
Zbroje výhružně zachřestily
Krev smočila tvář i zbraň
Vzpomněl si na svou růži, bílou laň

Smutně sklonil se k mrtvým
Zabil je, stal se krutým
Věděl, že nikdy ji už nespatří
Jeho bílá růže už mu nepatří