Stíny

Stíny tančí po zdi, obklopeni světlem svíčky,
stále v pevněm objetí setrvávají, ztratili od pout klíčky.
V pomalém tempu rychlosti větru, ráno je nutí spát,
avšak při setmění se již nesejdou, jeden sám navždy bude tam stát.
Alzy ještě osychají z podlahy,
proč nikdo nevěří, že stíny mají taky vrahy?
Když ráno od slunce zrudne obzor,
stín zemře, nepostřehnut, nedával pozor.
Rozestlaná postel stále hřeje, teplo z ní sálá,
rány kropí slzy, stín znovu pomalu vstává.
Zítra beztak zemře, bez majitele není stínu,
chmurný to den, kdo nese vinu?