Přes ulici

Probudils ve mně asi ženu,
i když se neznáme.
Plaše a rozechvěle,
od pondělka do neděle,
přes ulici se vídáme.

Známe své zvyky,
svoje blízké,
víme,
kdy ráno vstáváme.
Když cvičím,
býváš na balkóně,
ale vlastně se neznáme.

Často vidím, Tvoje slečna
kytky za okny zalívá.
Vím, kdy jsi v práci a kdy doma,
moc tajemství Ti nezbývá.

I Ty o mně mnoho víš,
dalekohled mít nemusíš.
Jsi tam, když vařím,
když se hádám,
když monitor mi poblikává.
A jak po sprše se vracím,
za záclonou se ztrácím.

Někdy spánek nepřichází,
všude tma,
do kuchyně vcházím.
Otevřu okno do ulice,
snad protáhnu si smogem plíce.
A naproti utajena,
Tvá cigareta rozsvícená.

Já nemůžu spát,
Ty doma zapálit si.
V rámech oken váháme,
možná na něco čekáme,
škoda, že se neznáme...

A rádi to tak necháme.