Poslední večer v baru

Z baru se nese zvuk
altovýho saxofonu a piana,ulicí ve
směru kterým si kráčíme vesele my.
Říkám si proč se s tou bandou zahazuju,nepoznaj ani klavír od varhan,ale pak mě napadne,že je vlastně večer,jsem napitá jak houba,kdo ví jestli bychom vůbec
našli zvlášť můj bejvák.On se směje a hází okem po mý známý.Smějem se na čtvrť kterou jdem,notujem si song jedný bluesový,vlastně možná i beatový kapely a vypadáme nejspíš jak sami sobě věrni.Uvědomuju si to už teď v noci,ale ráno to bude asi horší.Napadá mě,že nechcu ještě ukončit tenhle večer,rozhodně ne s hlavou divnejch myšlenek.Otáčím se a vracím se do baru.Je to díra špinavejch myší a já jsem jedna špína z nich.Stejně jak tohle celý prokletý město.Vůně trávy mi přejela pod nosem,ti dva už jsou asi někde vzadu spolu a kdo ví co tam dělaj.Cítím jak se mi myšlenky mažou a říkám si,že by byla škoda nevrátit se zpět,ukončit večer tak rychle,nenápadně,střízlivě.
Ráno jen vidím sama sebe ve svým pokoji,ve svý posteli a nehýbu se.Jen mám úsměv na tváři..