Myšlenka
Myšlenka
Tak nehlučně,
stále dolů,
stéká, jak kapka vody
po zdech mozaikové dlažby.
Stejně jak po tvářích,
mých suchých rtech,
kde svou solí
rozežírá stále nesourodou,
nevyváženou nitku spojení.
Krev v těle oběti,
požírající vlastní svědomí,
duhou spojené mosty,
mezi dávno vzdálenými
polokoulemi srdečního svalu.
Čekám
*****
Nedýchám
Vkládám se do rukou nevědomí,
které den co den operuje v hlavě,
na úkor pacienta..
stále dolů,
stéká, jak kapka vody
po zdech mozaikové dlažby.
Stejně jak po tvářích,
mých suchých rtech,
kde svou solí
rozežírá stále nesourodou,
nevyváženou nitku spojení.
Krev v těle oběti,
požírající vlastní svědomí,
duhou spojené mosty,
mezi dávno vzdálenými
polokoulemi srdečního svalu.
Čekám
*****
Nedýchám
Vkládám se do rukou nevědomí,
které den co den operuje v hlavě,
na úkor pacienta..
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
TiskKomentáře
vsichni jsme pacianti..
jen málokdo to ví..
myšlenka zrádná nepřichází včas
tiše se culí podvědomí..
dlaně své mám slz plné zas..
stává se zemne emočně nevidomí..
naštěstí...čas fše spraví..
tak úsměf na rtu a dlouhé zdraví :o))
03.11.2007 07:46:00 | Bean
i sůl, i to nevědomí
v operaci
zvolna hojí...
všechno má svůj důvod, řád...
na nás je... to udýchat...
;o)
30.10.2007 15:08:00 | Cecilka