Ztráta iluzí

Když mu bylo 15 let,
poznávat chtěl širý svět.
Těšil se i z maličkostí,
plný lásky, nevinnosti.

Neznal žádné starosti,
jen života radosti.
Měl hodnou rodinu a skvělé přátele,
a s nimi po boku bylo mu vesele.

Miloval je celým srdcem,
teď tu stojí těžce zdrcen.
Netuší co udělal,
že ho bůh tak potrestal.

Pro všechny je náhle cizí,
kamarádi rychle mizí.
Se svoji rodinou přetrhal pouta,
okolím znechucen, zahnán do kouta.

Odstrkován mezi všemi,
prázdné oči hledí k zemi.
Po dlouhé době v samotě,
uzavřel se v němotě.

Přátele už dávno neměl,
jeho rozum časem ztemněl.
To co kdysi býval zpěv,
k nepoznání změnil hněv.

Zlobu a zášť ke všem kolem,
živil strachem s krutým bolem.
Dávno ztratil svoji víru,
spolu s ní i všechnu sílu.

O štěstí se léta pral,
pak ho osud udolal.
Samotný na celém světě,
marně touží po odvetě.

To jediné co teď cítí
- absolutní nechuť k žití.
Přežívat už se mu nechce,
skončit muka jde tak lehce.

Jak dlouhý tah štětcem,
kus pod ušním boltcem,
jako čára uhlem,
po zápěstí ztuhlém.

Místo štětce nůž a místo uhlu břitvu,
krev tmavá jako růž, on prohrál svoji bitvu.