Oční filosofie

Vidíš mě svýma očima, 
v nichž zkáza moje začíná, 
zračí se v nich jakási touha, 
snad aby temná noc nebyla dlouhá…
 
Jsou to hvězdy v půli noci, 
jsou to drahokamy, jež mě drží v moci, 
jsou tmavé jako půlnoc černá, 
jíž královna jsi, snad i věrná…

 
Co vše zračí hloubka očí tvých, 
těch přání nevyplněných, 
tisíce otázek tvých, 
trpkých a bolestných…

 
Jak mě vidí tvé oči krásné, 
je ti vše ohledně mě jasné? 
Co můžu já ti ještě říct, 
jsi pro mě život, ne míň, ne víc…
 

Oči… Okna do duše tajemné, 
proto i bývají tvé často sklopené, 
tvá duše je čím dál snad záhadnější… 
A ty oči? 
Na tobě to nejkrásnější…