Smrt...
Smrt...
Anotace: Vůbec jsem nevěděla,jak tu básničku pojmenovat.
Leží tam-vedle mě
je stříbrná,celá od krve.
Opět mi pomohla,
zloby mě zbavila,
V hlubokých ranách-strachu je dost,
nemohu dál,nepřejdu ten most.
Není už záchrany-ztrácím zábrany.
Umírám tu v rudé kaluži
a jizvy mám na kůži.
V tvých očích lesknou se slova: Miluji tě
…………smrt je má prohra!
je stříbrná,celá od krve.
Opět mi pomohla,
zloby mě zbavila,
V hlubokých ranách-strachu je dost,
nemohu dál,nepřejdu ten most.
Není už záchrany-ztrácím zábrany.
Umírám tu v rudé kaluži
a jizvy mám na kůži.
V tvých očích lesknou se slova: Miluji tě
…………smrt je má prohra!
Autor Verunka.slunicko, 09.11.2007
Přečteno 385x
Tipy 0
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Ne ne,ja vubec nemyslim na smrt,to si nemyslete,ja jsem stastna,ja bych si na zivot sahnout nemohla...ale proste me to jednou tak napadlo :-)
25.11.2007 21:38:00 | Verunka.slunicko
Ve 14 hrát si se smrtí,není to bláznovství?
Ve jméně máš sluníčko,pusť ho ven,mezi nás.
09.11.2007 14:57:00 | Comparare