kostky

když deprese je normální stav
a všichni jsou podivní mužíci
náladu zvedá jenom ubrus z igelitu
ve kterém se odráží světlo měsíce

na ubrusu po červených kostičkách
se procházíš ty
a chystáš se říct cosi milého
jako kdysi po ránu

ale smete tě moje první slza
a nezbyde nic
jen ty kostky