Pomsta mrazíkovi

Pod kabát mi zalezl,
a prudil směle dál.
A já se smála o to víc,
když před let lampou tál.

Každý rok ho varuji,
však neslyšícím byl.
Tak se v žáru plamene,
nějak roztavil ..

Neměl mě prostě prudit,
jeho lordstvo mráz.
Však při mínus tisíci,
se dá dohromady zas ..

A až ten čas zas nadejde,
kdy na kabát mi zaťuká.
Usměje se jen let lampa,
kamarádka přítulná ..