Surrealistický obraz

Ahimsa Básně » Ostatní

Anotace: Je to můj první pokus o surrealistickou báseň...a i když je to slabé, tak to hodím do placu ať vidím, co to způsobí. Postupoval jsem přesně podle návodu...nedělal jsem nic, jenom bez myšlení psal. (= Mějte se krásně

Na větvích ulpěl můj pohled zkalený
Modrá je obloha, kde měsíc je vznešený
a světlo jeho se ve vodě tříští
na vlnách jež vítr popohnal
a v dáli stavení temné jak vrahův stín
jen světlo blikotá ze svíček roztečených
Ptáci se honí a křídly měsíc hladí
volají po úplňku - po jeho naplnění
v trávě se blyští první kapky rosy
nejde však z nich poznat, kde zrovna teď jsi
nejsou to mapy a neumí mluvit
jen ruce ti omyjí a zchladí nohy
a pohled se nemění vše zůstává stejné
když vítr se snaží cosi vykřičet
na celý kraj ale nikdo mu nechce porozumět
jen stará vrba se tváří, že toho mnoho zažila
a kořeny hltá vodu, aby snad ožila
a mohla od všeho utéct
a tento obraz změnit svou nepřítomností
v prázdné zrcadlo ztraceného srdce

Autor Ahimsa, 08.06.2005

Přečteno 569x

Tipy 0